Nostalgie z táborů

4:00


Já jsem sice nikdy v životě nebyla na klasickém táboře, ale řekla bych, že se tomu asi dost podobaly školy v přírodě a lyžáky. Netušila jsem, že když jako 21letá přijmu práci hostesky na horách, budu si nakonec připadat jako na táboře. Ale bylo to tak a bylo to vlastně celkem super! :) Až teda na pár hrůzostrašných zážitků...No vlastně, přesně jako na táboře.

Když jsme přijely v půlnoci na první ubytování, byly jsme nadšené. Pan domácí už měl sice něco upito (kdo by se taky divil, když jsme přijely v tuhle nekřesťanskou hodinu, že jo?), ale o to větší byla zábava. Měly jsme malinkatý pokojíček (důvěrně jsme ho oslovovali Pokojíček Harryho Pottera) a cítily jsme se v něm neskutečně útulně. Výborné snídaně, výborné večeře (protože už fakt dlouho jsem neměla ovocné knedlíky, rajskou a další jídla, která jsem naposledy měla tak ve školní jídelně). Dokonce jsem oprášila své vědomosti a zahrály jsme si Evropu a pak taky hru, co mi připomínala Activity. Asi si dokážete představit, jak to vypadá, když se čtyři holky sejdou a mají třeba vysvětlovat, kdo je Robert Záruba. "Moderuje sportovní utkání a jeho jméno je jako když řekneš vibrátor jinak." Takže asi tak.

Počasí nám první týden moc nepřálo, práce nás nebavila, ale držela nás myšlenka na ty všechny pochoutky, které nám každý večer servírovali. Však se koukněte sami na fotkách dole. Zvrat ovšem nastal o víkendu, kdy jsme se museli přestěhovat do Vrchlabí, protože náš oblíbený penzion byl na víkend plný. O ubytovnách jsem doteď slyšela jenom z vyprávění, ale kupodivu byly moje představy celkem reálné...

Přijíždíme k velké růžové budově, která dříve určitě sloužila jako kasárna. Přes všechno bahno a neupravenou cestu se dostáváme ke dveřím recepce. Po jejich otevření nás ovane lehký smrádek a já už se ke všemu začínám stavět negativně. Pan a paní na recepci (pokud to teda nebyli jen nějací kolemjdoucí, kteří chtěli něco ukrást) na nás koukali celkem s posměchem. Čtyři pipiny z Prahy s růžovými kufry se asi ztratily, mysleli si určitě. Dokud na nás jenom koukali, bylo to ještě dobrý. Jakmile začali mluvit, tak jsem se začala cítit lehce opilá. Po vyřízení některých nesrovnalostí nám šel pán ukázat pokoj. Pokoj bez koupelny! Myslela jsem, že tohle už ani neexistuje. Když viděl naše vyděšené obličeje, chytil druhou vlnu škodolibého posměchu. Po mém hodinovém přemýšlení, jestli se mi to náhodou jenom nezdá, jsem se vzchopila, dala peníze kamarádce, která šla do Lidlu a poprosila si dvě lahve vína. Pak už bylo všechno fajn a dokonce jsem se večer odhodlala jít i do koupelny (sprchovala jsem se v ponožkách, samozřejmě). Celou noc nás budili Poláci a Ukrajinci "vracející se domů nad ránem kvalitním vínem omámeni". Proběhlo pár nadávek, sem tak nějaká facka, prostě normálka. No, co víc k tomu dodat, tohle byl prostě tak ve zkratce nejděsivější zážitek našeho pobytu. Po víkendu jsme se vrátili zpátky na náš penzion a už nám bylo zase fajn.

Pokojíček Harryho Pottera :D:)















You Might Also Like

1 comments

  1. Skvelý článok, opäť, ako vždy. :))
    Veľmi rada si prečítam každý tvoj nový príspevok, čím ďalej tým zaujímavejšie články.:)

    Môj BLOG-KLIK♥

    OdpovědětVymazat