Jedna (ne)povedená neděle

10:24

Původně tu měl být dneska úplně jiný článek, ale jelikož už dlouho přemýšlím o tom, že bych svůj blog chtěla směrovat jiným směrem a protože už mě prostě ty klasické povrchní články nebaví, rozhodla jsem se Vám dneska sepsat jeden z těch článků, které bych tu chtěla mít častěji, a tak budu ráda, když mi dáte do komentářů vědět, jestli jste pro :)

Často přemýšlím o tom, že bych Vám sem ráda psala o svých každodenních (ne)obyčejných zážitcích, ale pak si zase říkám, že některé dny jsou tak všední, že bych občas ani neměla o čem psát. Dnešek takový ale rozhodně nebyl.

Dneska jsme s Mildou vstali poměrně brzo a už chvíli před devátou jsme v posteli vesele baštili palačinky ze včerejška. Rychle jsme se připravili a chvíli po desáté už jsme byli ve Sportovním centru Univerzity Karlovy, kam jsme přijeli podpořit Mildy bratrance na zápase v boxu. No holky, co vám budu povídat. Všude to byl samý sval a kluci se mlátili hlava nehlava. Prostě takový malý ženský ráj (Milda měl velkou radost z mého nadšení:D). Zpátky na zem mě dostala malá, asi tak sedmiletá holčička, která se v ringu mlátila jako o život s o hlavu vyšším chlapečkem a bohužel zrovna nevyhrávala. Trošku mě zabolelo u srdce, že jsem ji spíš neviděla, jak si hraje s panenkama, jak bych u holky jejího věku očekávala.

Ráj ne ráj, všeho je po chvíli moc. Původně jsem plánovala, že tam strávíme tak hodinu, koukneme na Mildy bratrance, pokecáme s ním a pojedeme vesele shánět bundičku, o které jsem se prostě včera rozhodla, že bez ní nemůžu být (a celý den mě ta představa držela na nohou, ale o tom ještě za chvíli). Na boxu jsme nakonec strávili krásných pět hodin a já se opravdu držela, abych nezačala být trochu protivná :D Mildy bratranec nakonec vyhrál a ještě mě obdaroval proteinem, když jsem se zmínila, že chodím na fitbox (už jsem ale nezmínila, že jsem tam byla jen jednou -  a mimochodem, za asi 20 minut mi začíná další lekce, takže bych s psaním měla trochu pohnout) a já vůbec nevím, jak se to používá a co s tím mám dělat, ale měla jsem dobrý pocit, že jsem za těch pět hodin dostala nějakou odměnu. Sice ji možná nikdy nevyužiju, ale kdo ví, na jaký sport se jednou v budoucnu dám (haha, dobrý vtípek).


Hned po boxu jsme se s Mildou vydali do Letňan. Na rozdíl od včerejší návštěvy F&F v My Národní už se velikosti snížily až k velikosti 40. To stále ale není moje vysněná 36 a tak jsem si u pokladny vyprosila čísla na všechny pražské pobočky a jednu po druhé jsem je obvolávala. Bez té bundy prostě tuhle zimu nezvládnu. Nikde nic, až přišel jeden šťastný telefonát. Paní, zřejmě ukrajinka, protože mi vůbec nerozumněla, mi po asi 10 minutovém vysvětlování sdělila, že mají 36. Když viděl Milda moje psí oči, ani nic neříkal a jeli jsme přes celou Prahu na Smíchov. Celou cestu z garáží Mildu popoháním, radostí skoro nadskakuju. Když se dostáváme ke zkušebním kabinkám a sděluji paní svůj požadavek, usmívá se a vytahuje ze skříně naprosto odpornou šusťákovou bundu. Chvilku na ní zírám, povytáhnuté jedno obočí, neschopná slov. Ona se dál šťastně usmívá a bundu mi podává. Já zírám pořád dál, ani náznakem nenatahuju k bundě ruku. Když ji vysvětluju, že to opravdu není koženková bunda, tak mám skoro slzy v očích a chuť ji něco říct. Milda to poznává, tak mě rychle vezme za ruku a táhne z Tesca pryč. Asi po 10 minutách, co jsem si chtěla stěžovat minimálně u nejvyššího ředitele F&F, se trošku uklidním, obvolám asi dalších 10 poboček po celé České republice a když nejsem nikde úspěšná, rozhodnu se pro poslední možnost. Napíšu email (s nenápadnou poznámkou pod čarou, že jsem teda jako ta blogerka, tak aby o tom věděli) na online oddělení, jestli nevědí o nějaké možnosti, kde bych bundu mohla sehnat. Tak a teď už se jen modlit!
Haha, já a velikost 48

To už je lepší... velikost 40!
Cestou z Nového Smíchova začíná další nedělní etapa. Je 16:35 a v 5 mi zavírají poštu u nás na Čerňáku, kde musím vyzvednout UV lampu na nehty, kterou jsem si objednala na Aliexpressu a očividně je s balíkem nějaký problém, protože mi den předtím přišlo na email upozornění z eshopu, že balík nemůže být doručen. Na poštu přibíhám přesně v 16:59, takže paní za přepážkou má za mě velkou radost, ještě když v první větě slyší slovo "problém" a v druhé "já ale nevím číslo zásilky". Zvládá to ale sportovně (na pošťačku až překvapivě) a proto se na ni snažím být co nejvíc milá a zlepšit si tím karmu za ty nadávky v mé hlavě na prodavačku z F&F. Balík nakonec najdeme (teda pošťačka, já ne) a je na něm žlutá nálepka, že balík nesplňuje podmínky stanovené ve SFEU (Smlouva o fungování Evropské unie). Přestože samozřejmě neznám všechny články téhle smlouvy (vlastně neznám ani jeden), tuším, že to bude něco se clem. Nečekaně, když je to balík z Číny. Paní pošťačka to ale neřeší, protože asi pospíchá domů za dětmi, balík mi hodí a já podlézám už skoro staženou mříž u východu, šťastná, že aspoň něco dneska vyšlo podle mých představ. Doma dokonce zjišťuji, že mi poslali správnou barvu, správnou přípojku do zásuvky a že není lampa zničená a funguje. Až nevídané na Aliexpress!


Doma rychle všechno poklidím, sepíšu tenhle článek a vydávám se přes sídliště k nám do fitka na fitbox. Celá natěšená, že vyzkouším svoje nové růžové bandáže. Je to sice jen 400 metrů, ale zdá se mi to nekonečně daleko, ještě když je venku strašná tma a všude samý potencionální násilník (pro mě je to i děda, co venčí psa, takže to berte s rezervou). Přicházím k fitku a na dveřích se pyšní nápis "zavřeno"? Opravdu? Oni asi netuší, co mě to stojí přemáhání se dokopat do fitka. Ještě když vím, že tam budu hodinu umírat. Oni si prostě dovolí mít zavřeno. Jen tak, bez žádného předchozího upozornění. Nerozdýchávám to ale moc dlouho, protože je venku zima a bojím se, a tak se rychle vracím zpátky domu. Všechno zlé je pro něco dobré, a tak aspoň dopisuji tenhle článek :)

Teď přemýšlím, jestli teda tahle neděle byla povedená nebo nepovedená. Přestože jsem si vždycky myslela, že jsem člověk, co má rád odpočinkové dny, tak musím říct, že mě tyhle dny naplňují daleko více a rozhodně dneska nepůjdu spát s pocitem, že jsem dneska nic nestihla. Takže za mě byla, i přes všechny nepovedené situace, rozhodně povedená :)

A jak to máte vy s nedělema? Odpočíváte aktivně nebo pasivně?

You Might Also Like

7 comments

  1. Tyjo Anet, to je nějak hrozně moc věcí na jeden den :D nicméně se mi stalo něco podobného, s tou červenou bundou, co teď furt nosím. Zapomněla jsem si opsat číslo produktu a jen řekla bráchovi, že je červená, s kožíškem kolem krku, "taková delší pod zadek" a prostě hodně teplá a že ji URČITĚ nemůže splést, protože tam mají jen jednu. Jenže on nebyl na Arkádách, ale na Smíchově a tam měli nějakej doprodej bund z předchozích sezón a ještěže ho napadlo mi poslat fotku, protože ta "jediná červená" rozhodně nebyla ta, kterou jsem chtěla.. :D myslim, že to by pak bylo pod stromečkem fakt nemilý překvapení :D
    The Linheart

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to je presne ono, aspon me chapes :D ale ja proste nepochopila, jak si muze splest kozenku a sustak, to neni mozny prece :(:D

      Vymazat
  2. :D Díky bohu, že moje neděle spočívala pouze v úklidu, vaření a stěhování nábytku, při kterém jsem málem rozmlátila televizi, rozbila květináč, ucpala vysavač, zjistila, že mi vržou brzy na autě a nakonec si dala po sto letech párek v Ikee, ze kterého mi pak bylo celou noc špatně :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to taky vypadá na docela pestrou neděli :D

      Vymazat
  3. Tyjo, nemělas toho lítání nějak hodně? :D
    Jinak obdivuju tě, jak si jdeš tvrdě za svým (za budnou), na to jsem asi moc velkej flegmouš. Nebo se mi prostě nikdy nic tolik nelíbilo :D Ale držím palce, třeba se někde objeví :)))

    OdpovědětVymazat
  4. Love your post dear ♥
    If you want you can check out my blog.I write about fashion,beauty and lifestyle.Maybe we can follow each other and be great blogger friends !

    http://herecomesajla.blogspot.ba/?m=1

    OdpovědětVymazat
  5. Tyjo, to byl fakt šíleně aktivní den, já pořád měla pocit, že už se to muselo přehoupnout do pondělí, ale ono nic, takže tě obdivuju za to, že jsi ještě zvládla dopsat článek, místo toho abys zalezla do postele a pustila si nějaký film, jak bych to pravděpodobně udělala já.
    Jinak k tomu, jestli raději odpočívám aktivně nebo pasivně, tak já rozhodně pasivně. Nedělá mi problém si zajít na nějakou procházku, ale že bych měla až takhle nabitý program, to se stává jen málokdy. :)

    EnthusiasTer

    OdpovědětVymazat